A pak asi ve 2 dvě ráno jsem něco cítila - a ono se to začalo opakovat! Začala jsem si úseky stopovat v aplikaci v mobilu a asi po hodině, kdy jsem zjistila, že je to vždy asi půl minuty bolesti v podbřišku po sedmi až deseti minutách, jsem vzbudila manžela. Ten se vyděsil. Já byla klidná a měla jsem radost. On šel do sprchy aby se probral, já si fotila poslední selfíčka s břichem. 😁 Neměla jsem pocit, že by bylo potřeba spěchat, kontrakce zatím ani moc nebolely. Kolem 4 ranní jsme vyrazili a cesta v autě, ač krátká už byla bolestivá - špatná poloha a kočičí hlavy byla blbá kombinace.

V porodnici jsme šli na příjem - muž musel zůstat v čekárně, já byla na monitoru - to bylo nepříjemné, musela jsem sedět, kontrakce bolely a začala jsem zvracet - to mě velmi překvapilo, nevěděla jsem, že se to při kontrakcích stává a trochu jsem se styděla i když jsem si stihla říct o misku. Asi po hodině na monitoru mě lékařka vyšetřila a zjistila, že to postupuje pomalu a jsem otevřená jen asi na 3 cm. Takže mi řekli že máme jet domů, mám si dát sprchu a něco sníst.

Cesta byla opět hrozná, 3 patra bez výtahu náročný, v kontrakcích už jsem potřebovala stát a prodýchávat, sprcha ničemu moc nepomohla a když jsem zkusila něco sníst, hned jsem zase zvracela. Zpátky v porodnici jsme byli po 8 a to už mě přijali.

Šli jsme i s mužem na pokoj, porodní asistentka nám ukázala co kde je, že si můžu vzít míč, jít do sprchy nebo jak ovládat postel. Také mi bylo řečeno, že se mám převléct a že mi udělají přípravu jestli souhlasím. Porodní asistentka se představila a přivedla také studentku, myslím že se mě ptala jestli je to v pořádku - souhlasila jsem. Všechna vyšetření pak dělala PA a pak řekla studentce ať udělá to stejné - chápu že se to musí naučit a nakonec byla studentka příjemnější než PA, protože byla milá a podporovala mě.

Domluvili jsme se, že muž půjde přeparkovat a mě zatím udělají klistýr - to bylo poměrně nepříjemné, ovšem zpětně jsem ráda, protože jsem aspoň nemusela být nervózní, že ztratím kontrolu.

Zbytek dne jsem trávila ve volném triku do půli stehen, bez spodního prádla. Další chvíle už mám poměrně v mlze - byla jsem dost unavená, protože jsem nespala, mezi kontrakcemi bylo pořád kolem pěti minut ve kterých jsem trochu usínala abych si odpočinula. Většinou jsme byli na pokoji jen s manželem, PA vždy klepala, což bylo příjemné. Hodně času jsem musela být na monitoru - na zádech na lůžku - to pro mě bylo v kontrakcích velmi bolestivé, protože celý závěr těhotenství jsem měla velké bolesti v kříži. Postupovalo to stále pomalu, PA navrhla, že mi “prasknou vodu”, že by se to mělo zrychlit. Souhlasila jsem, vůbec to nebolelo, muž mi pak řekl, že si všiml že ani nepoužila nástroj, jen řekla, že to už jde samo. Voda vytekla volně, studentka PA mě pak otírala a měnila podložku - toto pro mě byly nepříjemné pocity ztráty kontroly a toho, že jim to tam znečišťuji.

Pak jsem se s PA domluvila, že si můžu při monitoru lehnout na bok, což bylo méně bolestivé. Ovšem najednou do pokoje vběhla PA a lékařka a další lidé a rychle mi připojovali kapačku a lékařka mě vyšetřovala - byla jsem dost vystrašená, ptala jsem se co se děje a ona několikrát zopakovala, že miminku není dobře, což mě samozřejmě jen víc vyděsilo. Nakonec konstatovala, že mělo moc rychlý tep, ale že to bylo asi polohou na boku a už je to v pořádku ale kdyby se to opakovalo budu muset akutně na císaře. To mi na klidu nepřidalo.

Už bylo odpoledne a kontrakce se zesilovaly, nejlépe mi bylo když jsem mohla stát v předklonu zapřená o manžela, naopak sprcha mi úlevu nepřinesla. Bylo mi nabídnuto něco na zmírnění bolesti nebo urychlení ale nechtěla jsem, což bylo přijato bez problémů. Pak mi PA popsala, že ji mám říct až začnu cítit tlak na konečník a pocit jakoby na tlačení. To pak i začalo ovšem bylo mi řečeno, že jsem stále málo otevřená a tak nesmím tlačit. To byla věc na kterou jsem vůbec nebyla připravená - pocit kontrakce, křeče, která mě svírá, ale zároveň to, že se musím uvolnit a povolit celou pánev. V leže už to opravdu nešlo vydržet a PA mi zavedla monitor dovnitř abych mohla chodit a zároveň být připojená. Pak už bylo na čase tlačit.

Přišla lékařka, PA mi řekla, že vždy při kontrakci se mám nadechnout a s výdechem vší silou tlačit dolů. Byla jsem na lůžku, muž a PA mi pomáhali držet nohy nahoru, v jednu chvíli lékařka řekla že provede nástřih, což jsem ani necítila.

Pak mi PA řekla, že tlačím úplně špatně a do hlavy a to že nepůjde, což bylo dost nepříjemné. Byla jsem úplně hotová a ve stresu a navíc začali říkat, že při další kontrakci už musí ven - a opět se to nepovedlo. V tu chvíli mi PA přes břicho uvázala plínku a začala zvrchu tlačit a to mě vyděsilo.

Začala jsem tlačit ještě víc a najednou, vůbec nevím jak, břicho splasklo a objevilo se nafialovělé cosi. Hned jí ale vzali a odnesli na stůl asi metr od lůžka. V tu chvíli jsem chtěla seskočit a okamžitě si pro ní jít!

Lékařka říkala něco o tom, že to trvalo dlouho, že ji musí zkontrolovat, ale moc jsem ji nevnímala… Muž se ode mě zvedl a šel se podívat, myslím že plakal a hned zase šel ke mě a říkal mi, že je krásná a všechno je v pořádku. Já už si vyhrnula triko a říkala ať mi ji hned dají, že nechci aby ji dávali do zavinovačky, že ji chci k sobě… Měla jsem pocit, že to trvá věčnost! Podle fotek jsme pak zjistili, že to bylo asi pět minut 😁

Narodila se v 16.34 a v 16.40 už nás muž vyfotil spolu. Dali mi jí a přikryli nás dekou a já jsem byla nesmírně šťastná. Maličká se mi hned přisála k prsu, vůbec neplakala a prohlížela si mě. Jak proběhl porod placenty si nepamatuji, myslím že jsem měla ještě zatlačit, ale moc jsem to nevnímala, protože jsem měla maličkou u sebe.

Pak mi řekli, že je potřeba udělat vyšetření a že to asi bude nepříjemné a že malou si má vzít tatínek. To už ji tedy zabalili a vzal si jí muž.

Následovalo příšerně bolestivé vyšetření. Lékařka byla moc milá a říkala, že ji klidně můžu nadávat a že mi to umrtví. Ale když začala se šitím a já cítila jak mi tam popotahuje niť začala jsem skoro řvát. Když mi nabídla rajský plyn okamžitě jsem to přijala a to byla jízda! Necítila jsem bolest, jen že se něco děje, ale jinak jsem byla úplně jak zfetovaná! Blbě jsem se smála a měla poznámky typu “jee my máme dítě, to je pecka, já právě porodila dítě!” Jsem vážně ráda, že jsem rajský plyn neměla už v průběhu porodu, protože ten pocit, že necítím svoje tělo a ještě jsem úplně mimo byl vlastně dost nepříjemný.

Když byla lékařka hotová nechala nás samotné a mohli jsme si ještě prohlížet tu úžasnou novou holčičku. Asi po další hodině přišla sestra a řekla nám že malou odveze na oddělení napřed a já si mám dát sprchu a musím jít na malou - to byla podmínka toho abych mohla jít na oddělení. Vše proběhlo v pořádku, ačkoliv jsem cítila hroznou bolest v zádech a byla jsem příšerně unavená. Na pokoj mě odvezl zřízenec na vozíčku i když jít mě nebolelo tolik jako sedět.

Podařilo se nám získat nadstandardní pokoj, takže jsme ho měli jen pro sebe ale ten první den se muž jel vyspat domů. Maličkou mi na pokoj hned přivezli a taky přišla sestra, která mi velmi mile vysvětlovala kojení - řekla mi jak správně přikládat, jak si má vzít celou bradavku, jak jí držet. Holčičce to hned šlo.

Pak mi sestra nabídla, že si jí na noc vezmou k sobě a mě to přišlo jako dobrý nápad i když jsem se bála, že to znamená, že jsem hned hrozná matka. Sestra mi řekla že nejsem, že je potřeba abych si odpočinula a že mi ji přiveze ještě o půlnoci a pak ráno. Hned jak odešla mi bylo smutno ale záhy jsem usnula. V noci mi jí přivezli, ale byla jsem opravdu bolavá a vyřízená, řekla jsem si o čípek na bolest a malou si po kojení odvezli. Ráno mě vzbudili asi v 5 s tím, že maličká spala úplně v klidu.

Sestry na oddělení se docela střídaly a postupně mi ukázali jak přebalovat, oblékat a koupat, což velmi oceňuji. Nejlepší ale bylo, že nadstandardní pokoj má přistýlku a tak tam s námi až do odchodu mohl celé dny být i spát i manžel. To pro náš společný začátek i pro mojí pohodu bylo nesmírně důležité.

V porodnici jsem musela malou vážit před a po každém kojení - naštěstí hned pila hodně a přibrala rychle, jinak by to asi bylo stresující. Také jsem nečekala, že kojení bude tak bolet - bradavky jsem měla úplně citlivé a rozbolavělé a prsa příšerně nateklá. Moje hojení bylo docela zdlouhavé - bolest v kříži trvala ještě několik týdnů, nešlo mi pořádně sedět - nejlepší na sezení byl nafukovací kruh. Zranění jako takové se ale hojilo poměrně dobře.

Šestinedělí mám docela v mlze - malou jsem houpala v zavinovačce a zpívala jí a brečela jsem když ona brečela, ale zároveň jsem byla hrozně šťastná, že ji mám.

Zpětně si uvědomuji, že jsem se v několika situacích při porodu cítila velmi nepříjemné a že jsem asi měla něco říct. Třeba že nechci na monitoru ležet, protože to bylo opravdu bolestivé. Ovšem v tu chvíli jsem se nějak autoritě PA nedokázala postavit a hledat jiné možnosti. Poučení pro příště.