O tom, jak vypadá porod pohledem lékaře nebo fotografa už bylo napsáno dost. Ale jak vypadá z pohledu té, bez které by to nešlo – mámy?
Co ženy během porodu opravdu cítí, co jim pomáhá a co je naopak rozčiluje?
Bez předsudků, bez cenzury, bez obecných pravd. Kolik žen, tolik různých cest, tolik různých prožitků. V nemocnici i doma, vyvolávaný i předčasný, s epiduralem i homeopatiky. Přečtěte si porodní příběhy podle svého přesvědčení, nebo se podělte o ten svůj.
Svou minulost nezměníme. Sdílením příběhů ale můžeme pomoci těm, které porod teprve čeká <3
Nezjišťovala jsem si nic. A příště to udělám stejně.
Vůbec jsem nevnímala čas. Když ale přišel po nějaký době doktor a vyšetřil mě, řekl, že porod postupuje moc pomalu a že navrhuje oxytocin. To jsem nechtěla.
Narodilo se „na supermana“ s rukou před tváří, doteď má na čele a levém víčku její otisk v rozšířených žilkách.
Muž se vyděsil. Já byla klidná a měla jsem radost. On šel do sprchy aby se probral, já si fotila poslední selfíčka s břichem. Těšila jsem se.